Kraniosakrální terapie

Autonomní nervový systém v kraniosakrální terapii

Autonomní nervový systém je ta část nervového systému, která řídí automatické procesy v těle — jako je dýchání, srdeční tep, trávení, regulace teploty, a další — a to bez naší vědomé kontroly.

Má dvě hlavní části:
 • Sympatikus – „útěk nebo boj“ – aktivní při stresu, napětí, neklidu.
 • Parasympatikus – „odpočinek, trávení, regenerace“ – aktivní, když jsme v klidu a bezpečí.

Autonomní nervový systém reguluje mnoho důležitých funkcí:

1. Dýchání – regulace dechové frekvence a hloubky dechu
2. Trávení – řízení pohybu střev (peristaltika), tvorby trávicích šťáv, vstřebávání živin
3. Srdeční činnost – ovlivňuje tepovou frekvenci a sílu srdečního stahu
4. Krevní tlak – pomocí regulace šířky cév (vazokonstrikce a vazodilatace)
5. Pocení – řízení činnosti potních žláz v reakci na teplotu a stres
6. Regulace tělesné teploty – pomocí cévní reakce a pocení/zimnice
7. Vyměšování – kontrola močového měchýře a střev
8. Sexuální funkce – například erekce, ejakulace, lubrikace
9. Zornice oka – rozšíření nebo zúžení zornic podle světla a stresu
10. Metabolismus – regulace hladiny glukózy v krvi a uvolňování hormonů (např. adrenalinu)
11. Imunitní reakce – ovlivňuje činnost některých imunitních buněk

Při kraniosakrální terapii dochází k zklidnění autonomního nervového systému a tělo se přirozeně přepíná z napjatého režimu (sympatikus) do klidového a léčivého (parasympatikus).

 

Pro klienta to může znamenat velmi konkrétní změny:
 • mírnění bolesti hlavy a migrén,
 • uvolnění napětí v šíji a zádech,,
 • lepší spánek,
 • hlubší dýchání,
 • zlepšení trávení,
 • snížení úzkosti, 

 

Mozkomíšní mok v kraniosakrální terapii

Mozkomíšní mok je čirá tekutina, která obklopuje mozek a míchu. Chrání je před nárazy, odvádí odpadní látky a zajišťuje výživu nervových struktur.

Mozkomíšní mok pulzuje v jemném rytmu — podobně jako dýchání nebo srdeční tep. Tento rytmus se v terapii nazývá kraniosakrální rytmus a zkušený terapeut jej může vnímat dotekem na lebce, páteři nebo křížové kosti.

Když v těle vznikne napětí ve fasciích, blokády nebo dlouhodobý stres, může se volný tok mozkomíšního moku zpomalit nebo narušit. To má přímý vliv na mozek, nervový systém i celkovou vitalitu.

Co kraniosakrální terapie ovlivňuje skrze mozkomíšní mok?

Cílem kraniosakrální terapie je uvolnit napětí, které brání přirozenému proudění mozkomíšního moku. Terapeut to dělá velmi jemnými doteky, které podporují pohyblivost kostí lebky, křížové kosti a měkkých tkání.

Díky tomu dochází k:
 • zlepšení cirkulace mozkomíšního moku, což podporuje výživu a detoxikaci mozku a míchy,
 • uvolnění tlaku uvnitř lebky – což často pomáhá při bolestech hlavy, migrénách, poruchách spánku nebo únavě,
 • snížení přetížení nervového systému, čímž se zlepší koncentrace, stabilita nálady a odolnost vůči stresu,
 • podpoře rovnováhy mezi nervovým a hormonálním systémem (například při problémech s menstruačním cyklem, trávením nebo imunitou).

 

Pro klienta to může znamenat velmi konkrétní změny:
 • ústup bolestí hlavy a migrén,
 • zmírnění tlaků v hlavě, pocitu „přetížení“ nebo „mlhy“,
 • hlubší spánek a rychlejší usínání,
 • lepší zvládání stresu, méně úzkosti,
 • zlepšení funkce paměti a mentální ostrosti,
 • podpora regenerace po úrazech hlavy nebo páteře.

Fascie v kraniosakrální terapii

 Fascie jsou tenké vrstvy pojivové tkáně, které obalují a propojují všechny struktury v těle — svaly, kosti, orgány, nervy i cévy. Vytvářejí spojitý trojrozměrný systém, který drží tělo pohromadě a přenáší napětí i pohyb.

Fascie jsou živé, pružné a velmi citlivé – reagují na fyzické přetížení, úrazy, operace, ale i na dlouhodobý stres nebo emoce. Když dojde k jejich stažení nebo zatuhnutí, může to omezit pohyb, způsobovat bolest, blokovat tok tekutin i ovlivnit nervový systém.

 

Jak kraniosakrální terapie pomáhá fasciím?

Při kraniosakrální terapii terapeut jemně vnímá napětí ve fasciích a pomáhá je uvolnit bez tlaku a síly. Fascie se tím vrací do svého přirozeného, pružného stavu.

To vede ke:
 • zlepšení pohyblivosti celého těla,
 • snížení tlaku na nervy a cévy,
 • zlepšení proudění krve, lymfy a mozkomíšního moku,
 • odbourání napětí, které může způsobovat bolesti zad, šíje, čelistí nebo kloubů,
 • uvolnění hlubokých emočních vzorců, které se tělo naučilo “nosit” jako napětí.

 

Klient často pocítí velmi konkrétní úlevu:
 • ústup chronických bolestí (např. zad, ramen, kyčlí),
 • větší volnost v pohybu a pocit „lehčího“ těla,
 • zmírnění bolesti čelistí, napětí obličeje nebo bruxismu (skřípání zubů),
 • úleva od napětí po operacích, úrazech nebo porodu,
 • hluboké uvolnění a pocit, že „něco konečně povolilo“.